Narnie- Neviditelný nepřítel
Kapitola 1. Prázdniny
V nevelkém městečku s vysvědčením v ruce a uslzenýma černýma očima se toulá patnáctiletá dívka. Její dlouhé, jako uhel černé vlasy jí pročesává slabí vánek. Elen se rozhlédla kolem. Všude vykřikovaly děti radostí ze začínajících prázdnin. Dívka se toulala v minulosti , co mohla udělat špatně, že ji rodiče chtějí poslat do internátu. Na vysvědčení byly napsané samé jedničky, kromě dvojky z fyziky. Elen zabočila k malému nově natřenému domku a zaklepala. Nikdo se neozval. Vyndala si tedy klíče a odemkla. Hned za dveřmi stál botník a kousek dál podél chdby troje dveře. Jedny od ložnice, ty uprostřed od obýváku a kuchyně a v těch nejdál byla koupelna. Elen si zula boty a vyběhla na půdu, kde kvůly nedostatku místa spala. Pokoj byl zaprášený a starý. Na stěnách vysely sušené byliny, díky nimž půda příjemě voněla. U dřevěné postele stál psecí stůl a rozvrzaná skříň. Dívka sebou vyčerpaně mrskla do peřiny a pozorovala lezoucího pavouka u stropu. Když byla malá, tak se jich bála, ale časem si člověk zvykne. Tenhle týden pořád pršelo a z Elenina oblíbeného lesa se staly bažiny, do kterých se bojí chodit i na krátké procházky po okraji- další věc, která přispěla k její už tak skažené náladě. Ze zdola se ozvaly kroky a zvučný hlas. „Elen, jsi doma?" Dívka v něm poznala svou matku Gabrielu. „Přišla jsem před chvilkou, ve škole jsme měly jen hodinu." Gabriela se dál nevyptávala a zmizela v kuchyni. Elen se přez noc moc nevyspala, a tak využila volnou chvíly k odpočinku.
