Kapitola 2.
Kapitola 2. Útěk
Elen probudily první paprsky pronikající okny do pokoje. Ptáci vítali nový den krásnými písničkami a vítr pročesával koruny stromů. Dívka si oblékla fialové šaty, pročesala vlasy a seběhla z půdy. Už na chodbě vedoucí do kuchyně ucítila sladkost medu, který nejraději snídá. Vešla a slušně pozdravila oba rodiče, potom se posadila proti otci. Edisonovi padaly světlé našedlé vlasy podél oválného obličeje skoro na stůl. Působyl otrhaným a zanedbaným dojmem. Gabriela, která vyšla od sporáku s mísou chlebů a medem, nevypadala o moc lépe. Měla hnědé neučesané vlasy po ramena. hubený obličej a nezúčastněný výraz. Při tomto pohledu Elen konečně pochopila rodičúv cíl. O jeden hladový krk méně jim pomůže z chudoby, ale ona do internátu rozhodně nehodlala jít. „Eleno, tak co vysvědčení?" Zeptal se s plnou pusou Edison. „Samé jedničky, kromě dvojky z fyziky." „Mohlo to být lepší co? Nemáš za povinost nic jiného, než se učit." „Spoustu dětí mělo horší známky." „Spoustu dětí má peníze na to, aby si to mohly dovolit. S tím internátem to nejde jinak. Máš ho zařízený, po snídani si běž zbalit a odpoledne vyjdem." Elen neodpověděla a utekla od stolu ven do ulic.
